Trať 229, Jindřichův Hradec - Nová Bystřice
Plány, výstavba a počátky provozu
Po zprovoznění železniční tratě mezi Veselím nad Lužnicí a Jihlavou přes Jindřichův Hradec v roce 1887 začala městská rada Nové Bystřice s podporou místních podnikatelů uvažovat o stavbě místní dráhy do Jindřichova Hradce, přičemž již od začátku bylo uvažováno se stavbou tratě s úzkým rozchodem.
18. prosince 1894 udělil František Josef I. novobystřickému okresnímu výboru koncesi k provozování železniční dráhy, na jejímž základě vznikla akciová společnost Localbahn Neuhaus - Neubistritz.
Samotná stavba byla zahájena v létě 1896 vídeňskou firmou Leitner & Fröhlich, na přelomu srpna a září 1897 byly lokomotivkou Krauss v Linci dodány tři parní lokomotivy řady U, později U 37.0. Od září téhož roku se postupně objevovaly v Jindřichově Hradci osobní i nákladní vozy, které vyráběla vagónka ve Štýrském Hradci. Celkové náklady na stavbu a zařízení dráhy činily 2.394.000 Korun, z čehož 83 % poskytl půjčkou stát a jako podporu odkoupila země Česká akcie v hodnotě 270.000 Korun, takže místní zájemci museli zajistit pouze 136.000 Korun.
Slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo 31. října 1897, pravidelný provoz byl zahájen 1. listopadu téhož roku. Dopravu zajišťovaly státní dráhy kkStB na účet vlastníka, společnosti Localbahn Neuhaus - Neubistritz, denně zde jezdily dva páry smíšených vlaků.
V roce 1900 byla zprovozněna trať z Gmündu se shodným rozchodem kolejí 760 mm, která byla ukončena v Litschau, přibližně 15 km jižně od Nové Bystřice. Již od roku 1902 bylo vyprojektováno spojení těchto dvou drah, k čemuž ale nakonec nikdy nedošlo. Spojovací trať měla z východu obejít Litschau, pokračovat kolem říčky Kastenitzer Bach ke Griesbachu, kde měla vstoupit na české území.
Po vzniku Československa na podzim 1918 převzaly dopravu Československé státní dráhy. V majetku soukromé akciové společnosti zůstala trať do roku 1925, kdy byla podle zákona č. 156/1925 Sb. zestátněna a kdy akcionáři museli rovněž podle tohoto zákona na valné hromadě odhlasovat likvidaci firmy. Za první republiky vzrůstal zájem o dopravu i počet spojů, především nákladních vlaků, pro něž byly zakoupeny nové podvalníky. I v osobní přepravě byl zvyšován počet cestujících, od roku 1929 jezdily na jindřichohradeckých úzkokolejkách první dva motorové vozy řady M 11.0, které dopravu zlevnily a zkrátily jízdní dobu. V roce 1930 byla zřízena nová zastávka Kaproun.
Druhá světová válka
Po odstoupení pohraničí na podzim 1938 se novobystřická trať ocitla vyjma úseku Jindřichův Hradec - Jindřiš na území Německé říše, proto ji spravovaly a provoz zajišťovaly Německé říšské dráhy. V roce 1944 zde jezdily denně tři páry vlaků.
Provoz po druhé světové válce
Po osvobození Československa vzrostla doprava díky poměrně hustě osídlenému a hospodářsky rozvíjejícímu se území na pět párů osobních vlaků denně. Odsun obyvatel německé národnosti a počátek komunistické vlády v roce 1948 ale tento vývoj zcela obrátil, v roce 1949 zde již jezdily pouze dva páry smíšených vlaků denně a od 14. května 1950 byla osobní doprava zcela zastavena.
Nákladní doprava fungovala nadále, v roce 1949 byla postavena 1,1 km dlouhá vlečka do textilních závodů Jitka v Jindřichově Hradci. V létě 1957 byla osobní doprava obnovena v rámci pionýrské železnice. Zájem cestujících byl ovšem tak velký, že již od 29. září téhož roku zde začaly jezdit běžné vlaky v počtu čtyř párů denně. Mezi lety 1954 a 1958 byly dodány moderní motorové lokomotivy řady T 47.0, které během několika let zcela vytlačily parní lokomotivy i motorové vozy.
Rozvoj osobní dopravy však začal opět slábnout, v roce 1971 zde jezdily dva páry smíšených vlaků denně. Tento útlum lze připočíst jednak růstu počtu automobilů a rozvoji autobusové dopravy, jednak umístění koncového úseku trati v příhraničí, kam socialistický režim neměl chuť pouštět více lidí. Obrat nastal po sametové revoluci v roce 1989, začal se zvyšovat místní turistický ruch a proto začaly být v letní sezóně vypravovány nové, doplňující páry čistě osobních vlaků. Od října do dubna ale byla osobní doprava zcela minimální, jezdil pouze jeden pár vlaků v sobotu a jeden v neděli.
V roce 1992 byly vypraveny první historické vlaky vedené zachovanou parní lokomotivou U 47.001. O rok později byl založen Klub přátel jindřichohradeckých úzkokolejek, který začal organizovat nostalgické jízdy. Roku 1993 byly obě jindřichohradecké úzkorozchodné dráhy (tratě 228 i 229) určeny vládou jako první železniční tratě v nově vzniklé České republice k privatizaci. Z Klubu přátel v září 1994 vznikla právě pro tento účel akciová společnost Jindřichohradecké místní dráhy.
Na podzim 1996 bylo Českými drahami oznámeno chystané uzavření novobystřické tratě kvůli špatnému technickému stavu dráhy. I přes petici, kterou podepsalo 40 000 lidí, byl provoz na trati 25. ledna 1997 ukončen posledním, plně obsazeným vlakem. Náhradní osobní doprava byla zajišťována autobusovými spoji. Již 19. března 1997 rozhodla česká vláda o privatizaci tratě formou odprodeje JHMD za symbolickou 1 Kč. JHMD následně podepsaly nájemní smlouvu s Českými drahami, 14. června toho roku vyjel první vlak čistě v režii JHMD, pravidelná osobní doprava mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí byla obnovena 20. července 1997 a 25. ledna 1998 proběhla kompletní změna jízdního řádu podle požadavků a potřeb cestujících.
V následujících letech proběhly ze strany JHMD značné investice do zanedbané infrastruktury, byly opraveny budovy stanic, technické zařízení tratě, byl obnoven železniční svršek. Ještě v roce 1996 měla téměř celá trať původní kolejnice z let 1898 - 1908. Byly opraveny lokomotivy a vozy, byly nakoupeny ojeté motorové lokomotivy, motorové vozy i parní lokomotivy, neboť je trať svými historickými vlaky v létě turistickým lákadlem. Uskutečnil se i rozvoj nákladní dopravy. V roce 2006 byla zřízena nová zastávka Jindřiš zastávka.
Současný stav trati
V současné době je, stejně jako na druhé větvi, provoz na trati zastaven, jelikož je společnost JHMD v insolvenci. Zatím není přesný postup, co bude s tratí dále. Ovšem, je dost zájemců o to, aby se provoz obnovil. Jsou to jak vedení kraje a obcí, obyvatelé i samotní železniční nadšenci.