Rozvoj výstavby úzkorozchodných drah v Česku souvisí zejména s rozvojem průmyslu v druhé polovině 19. století a s větší potřebou přepravovat materiál či surovinu při zvýšené výrobě i poptávce. Úzkorozchodné dráhy byly stavěny o rozchodech 500 - 1000 mm. Ty nejmenší v dolech, o rozchodu 600 - 700 mm v průmyslových podnicích a nebo v zemědělství, kde sloužily sezónně k přepravě plodin, nejčastěji v oblastech s pěstovanou cukrovou řepou z polí do cukrovaru. Taktéž se využívaly jako lesní drážky určené ke svozu dřeva, mnohé z nich byly pouze sezonní nebo kalamitní a provoz na nich nemíval dlouhého trvání. Výhodou úzkorozchodných tratí jsou jejich podstatně menší stavební náklady a možnost stavby v členitém terénu, kde by stavba železnice o normálním rozchodu byla velmi obtížná a nákladná
Dalším využitím úzkorozchodných tratí byly velké stavby, ať už stavby železnice normálně rozchodné, regulace koryt řek nebo stavby dálnic, stavby přehrad. Úzkorozchodné železnice našly uplatnění tam, kde byla potřeba přepravy velkého množství materiálu. Některé z nich slouží dodnes, naprostá většina jich však zanikla v době poválečného rozvoje nákladních automobilů. Přežily hlavně v místech, kde se automobilová doprava provádět nedala, třeba právě v hutích, v místech těžby rašeliny nebo v chemických závodech.
Rozvoj těžby hnědého uhlí v sokolovské a mostecké oblasti byl rovněž provázen budováním jak skrývkových, tak těžebních úzkorozchodných tratí již za Rakouska-Uherska s rozvojem před druhou a po druhé světové válce. Postupně došlo v této oblasti ke sjednocení rozchodu na 900 mm a v sedmdesátých letech byly tratě elektrifikovány. První úzkorozchodky využívaly pro pohon vozíků nebo vagonů lidské práce nebo práce zvířat, později, zvláště po roce 1900, došlo k využití parních lokomotiv a vznikaly i firmy specializující se na výrobu a prodej materiálu a vozů i lokomotiv pro úzkorozchodné tratě. Rovněž Rakousko-Uherská armáda pochopila význam polních drážek při přepravě. Při vzniku mnohých úzkokolejek pocházel materiál na jejich stavbu z vojenského výprodeje nebo se užívaly kolejnice získané z tratí normálního rozchodu při jejich opravách a zesilování traťového svršku.
Do přepravy osob úzkorozchodné dráhy až na výjimky příliš nezasahovaly. Výjimku tvoří dodnes provozovaná trať z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy, Jindřichohradecké místní dráhy, kde je dočasně zastaven provoz, nebo již zrušené tratě Bohumín – Ostrava, Karviná - Ostrava, Beroun – Králův Dvůr, Frýdlant v Čechách - Heřmanice a Smečno – Slaný. V naprosté většině sloužily tyto dráhy k přepravě materiálu.